Řecko 5. - 21. 9. 2003
Zpět
Podlehli jsme kouzlu mototuristiky a vydali jsme se na autový čundr do Řecka. Bylo nás celkem 8, a tak jsme vytvořili posádky 2 vozů.
Zážitkem byla už plavba celým Jaderským mořem. Vytvořili jsme si na palubě své ležení a celý den a půl nádherně lenošili.
Vylodili jsme se v přístavu Igoumenitsa a rozumně zakempovali ve 100 km vzdálené Joanině. Prví den jsme chtěli jít na 4 denní přechod pohoří Astraki, ale počasí nepřálo. Naštěstí se nad námi slitoval v horské chatičce nastrčený vzdáleně známý Kostas Zolotas, a tak z původního "ohřátí se"jsme nakonec přespali první noc v suchu a teplu, pozorovali blesky a poslouchali šumění vichřice. Následujícího dne jsme se přes horskou vesničku Mikro Papingo opět vrátili do Joaniny.
Další den jsme vyjeli do údolí řeky Vikos. Zde se mi moc líbilo a současně mi bylo z pohledu dolů trochu špatně. Údolí řeky Vikos je údajně nejhlubší na světě, kaňon je až 1000m hluboký a velmi strmý. Navštívili jsme zde horský klášter Paraskevi a pak jsme se vrátili do staré dobré Joaniny.
Rozhodli jsme se definitivně opustit Joaninu a zamířili jsme do starověké věštírny Dodona. Zde jsme poprvé viděli amfiteátr, ale jinak zde bylo spíše spousta různě uspořádaného kamení a jeden obrovský dub, z jehož šumění listů se dříve věštilo. Protože si měl Doktor1 neplánovitě zajet další ráno do Dodony pro protokol, byli jsme nuceni rozumně zakempovat v nejbližším větším městě, a tak nás časová smyčka opět vtáhla do Joaniny. Tentokrát jsme ale spali stylově v hotelu Paris.
Než jsme definitivně opustili Joaninu, stavili jsme se ještě v nedaleké jeskyni Perama. Nebyla ani tak moc barevná, ale uvnitř byly obrovské síně a miliony různých krápníku. Takovouhle jeskyni jsem asi ještě neviděla. A jako bonus zde prováděl jeden krásný mladý Řek, který vykládal v řečtině a pak i v angličtině. A bylo mu rozumět - nekecám - skoro každé slovo!
Následoval přejezd ke klášterům Meteora. Tyto kláštery jsou postaveny na těch nejneuvěřitelnějších místech ve skalách, ale po středně náročném výstupu jsme spatřili silnici, která přivádí spousty autobusů s turisty takřka až ke branám. Navštívili jsme klášter Metamorfosi a Varlaam. Všechny tyto kláštery byly jedním z nejfotogeničtějších míst z celého zájezdu.
Po Meteora jsme se jeli podívat do Delf. Na Delfách se mi líbil amfiteátr, stadion a zbytky chrámu boha Apollona. Ale nejkrásnější byla asi krajina, ve které Delfy leží a celkový duch místa.
Po historickém intermezzu jsme opět zatoužili po horách. Nejvyšší hora v okolí byla Liocura a měřila 2497m, nachází se v pohoří Parnas. Tentokrát se počasí vydařilo, mraky nám poodhalovali různě hezké výhledy.
Přejezd na Peloponeský poloostrov vedl kolem starobylého kláštera Ossio Lucas, a tak jsme si zde udělali přestávečku.
Další přestávečka byla na Korintském průplavu. Přiznávám se, že jsem nedávala v hodinách zeměpisu moc pozor, a tak mě o to více překvapil. Na Korintu jsme si dali poprvé Souflaki a byly výborné! (grilované kořeněné maso na špejli s bílým chlebem).
Rozumně jsme zakempovali u moře v městečku Tolo. Tolo leží poblíž Nafplia, bývalého hlavního města, a je zde strašně moc Čechů.
Nedaleko leží dvě slavná místa: Epidauros a Mykény. Na Epidauru bylo zajímavé hlavně to, že zde působil bůh lékařství - Asklepios. Každý správný Asklepion má mít svůj stadion, amfiteátr, chrám a spoustu tehdejších provozních budov. Zdejší amfiteátr mě uchvátil. Je pro 15000 lidí a údajně pokud upustíte dole minci, její cinknutí je slyšet až do poslední řady. Taková je zde akustika!
V Mykénách je především slavná Lví brána a zbytky pevnosti. Za pozornost určitě stojí muzeum s nádhernou keramikou.
Další rozumné zakempování bylo v Riu poblíž Patrasu. Ještě jsme podnikli dopolední výlet na výhled na železnici skrytou v hlubokém údolí. Vláčky sice nejezdili, ale krajina byla dostatečně malebná i bez nich.
Po Riu jsme ještě zažili traffic chaos in Patras, ochutnali zde pravou řeckou Mousaku (nadívané baklažány) a gyros a nalodili se na noční trajekt do Benátek.
Po cestě z Benátek jsme se nijak moc nezdržovali, a tak jsem se nějakou dobu nemohla ztotožnit s tím, že zatímco jsme byli v osm ráno ještě na moři, v pět večer jsme už vykládali auta v Brně. Sice jsme se ani moc neopálili, ale dovolená to byla dobrá!
Zpět