Folklorní festival Červený Kostelec 23. 8. 2003
Zpět
Jiný kraj, jiný mrav. A to je na folkloru to hezké. V Červeném Kostelci se sešly soubory z různých koutů světa.
Přišli jsme akorát na Dětské okénko, a to záměrně, abychom podpořili Červánky z Hradce Králové. Dále jsme viděli i Jičíňáček, Špindleráček a místní Hadářek.
Program zahraničních souborů zahájili již tradičně italští praporečníci. Svými kostými, duněním bubnů a různobarevnými prapory navodili slavnostní atmosféru. Atmosféra se ale během večera rapidně měnila s každým vystoupením souboru.
Nejvíce se mi líbil soubor Skorušina ze Slovenska. Zkrátka Slováci jsou stále naši bratia!
Dalším objevem byli i Finové. Vypadali nenápadně, ale jejich vystoupení mělo náboj, hráli - neuměle řečeno - ruské melodie v irském rytmu.
Velkému diváckému úspěchu se těšili i Peruánci, kteří předvedli indiánský válečný tanec. Akorát škoda, že neměli živou hudbu.
Naopak zklamali Japonci a Konžané, prostě tomu chyběl nápad.
Velmi uhlazeným dojmem působili Poláci, už na MFF Pardubice-Hradec mi polský folklor připadal trochu jako kolovrátek. Takže za to vlastně nemohou :-)
Protipólem Poláků by mohli být Srbové. Vkládali do vystoupení tolik emocí, až jsem se jich trochu bála.
Když vystupovalo Lotyšsko, zvítězila nad kulturou potřeba pořádně se vyspat po náročném pochodu. A tak jsme se rozloučili posledním nočním snímkem a odebrali jsme se do lesa.
Zpět